Eva Brabcová - spisovatelka

Na začátku jsem chtěla být veterinářkou (protože mi nikdo nedokázal dát uspokojivou odpověď na otázku, jak dát žábě umělé dýchání, kterak resuscitovat čtyři dny přejetého, placatého krtka, či jak dát žížalu do sádry), nebo spisovatelkou (ty si beztrestně vymýšlí a mít bujnou fantazii je přímo jejich povinností). Tak jsem byla - něčím úplně jiným. Ale protože i zdánlivě nesplnitelná přání jsou tu od toho, aby se plnila, mé druhé přání se nakonec proměnilo ve skutečnost.

Kromě psaní knížek přispívám svými texty do řady časopisů, tištěných i internetových. Nejraději píši o lidech se zajímavým povoláním nebo životním příběhem, o přírodě, zvířatech a zvláště pejscích a koních, ale rovněž o cestování, autech a motorkách.

Kdysi v pravěku jsem porodila dvě dcery, Kačenku a Barunku, a ty, spolu s mým manželem, maminkou Andulkou, dámou ve věku již pokročilém, ovšem stále s duší teenagera, vnoučky (ano, jsem již baba Jaga) a neodmyslitelnou psí smečkou, vedenou zběsilou miniaturní čivavou Ennie, jsou můj bezpečný svět. A jak oni, tak všichni ti, kdož mne inspirují k dalším příběhům, bývají často součástí mých knih, kterými se snažím sdělit, že to nejhorší, co můžeme udělat, je NIC.