Eva Brabcová - spisovatelka

Bez tužky a psaní si mladá autorka už nedokáže svůj život ani představit

 

Spisovatelka Eva Brabcová z Horních Počernic má velmi vřelý vztah ke Kutnohorsku. Velmi často Kutnou Horu navštěvuje a dokonce svým způsobem se i jméno Chrámu svaté Barbory podepsalo na jménu její mladší dcery. Eva Brabcová nám poskytla rozhovor.

 

Kdy jste začala psát a kolik celkem vám vyšlo knih?

 

Jsem rozená grafomanka, píši od doby co udržím tužku v ruce a znám písmenka. Asi už někde tam, v dětství, se rodil můj styl psaní, smysl pro humor a nadsázku, protože v mých pohádkách pan král za zachráněnou dceru nedal půlku království, ale karton cigaret a Honza nenabídl hladové babičce v lese krajíc chleba, ale víno, aby byla veselejší. V září loňského roku vyšla moje osmá knížka, Žena s. r.o., a přiznávám, že spolu s Papouškem na smetaně tvoří z mé bibliografie zatím moje nejmilejší papírové děti.

 

Znám vašeho Papouška na smetaně a na internetu jsem se dočetla, že připravujete jeho pokračování. Papouška v aspiku. Kdy vyjde a o čem bude?

 

Tohle „papírové těhotenství“ se z důvodu, že čas, ta potvora, je proti nám, protáhlo. Papoušek v aspiku je volným pokračováním Papouška na smetaně a jeho úkolem bude opět polechtat bránice čtenářů. Hrdinka Vilma, uvyklá roky na nezbytný kostýmek a zásobu šminek, která by vystačila i divadelní maskérně, se z pohodlného pražského bytu přestěhuje se svým hrubiánským přítelem veterinářem na venkov. A že to bude dřina! Kdy vyjde? Snad do roka a do dne.

 

Kde berete inspiraci?

 

Můj svět je plný lidí, kteří nějakým záhadným způsobem zažívají nejneuvěřitelnější příhody. Mám to také tak. Věřím, že kdybych chtěla napsat vážný dokument o životě čmeláka, mohu si být jistá, že až ho budu pozorovat, spadne z pampelišky a zlomí si nohu ne, vážně. Stačí se dívat kolem sebe, sbírat střípky příběhů a zapojit fantazii. Jdu na nákup, v obchodě se něco přihodí - nějaká malá nevýznamná příhoda. Stojím, koukám, příběh se mi před očima rozvíjí. Pak se vzpamatuji, spěchám domů a zjistím, že mám sice námět na další tři kapitoly, ale večeři jsem nechala v obchodě.

 

Vypadáte hodně mladistvě, nehádala bych vám váš věk. Jak si udržujete svěžest?

 

Děkuji, která žena by tohle ráda neslyšela? Musím ale poděkovat přírodě a tomu, že umí čarovat. Protože pravidelného pohybu zase tak moc nemám a o zdravé výživě vím skoro všechno, ale za párek dám království.

 

Vaší vášní byla láska ke zvířatům a motorky. Přibyl, nebo ubyl vám nějaký ten koníček?

 

Svým koníčkům zůstávám věrná, všechny si je hýčkám, na další už, bohužel, není čas. Je tu však jeden podstatný rozdíl oproti dřívějším rokům: člověk teď tak nějak vidí „za roh“ a mám-li se hnát kupříkladu cvalem na koni krajinou, neopouští mě vidina sádry na noze, takže koník se diví, proč ho stále brzdím, když on je právě v nejlepším při své hře na Velkou pardubickou.

 

Vaše příběhy jsou inspirovány všedním životem a jsou laděné většinou optimisticky. Asi jste pohodářka. Věříte, že osud člověka je předurčen konstelací hvězd při jeho narození?

Slovo pohoda mě vyloženě hladí po duši. Mám ráda pozitivně laděné lidi a ty, kteří si dokáží najít něco dobrého i v tom špatném, co je potká. Myslím, že je to ale věc, ke které se musí dospět a nebývá dána rovnou do vínku. Jinak nevěřím, že by osud člověka byl předem předurčen, nejsem fatalistka, ale věřím tomu, že život člověku naznačuje co udělat má a co ne a je na jeho vnímavosti a vůli, zda se tím bude řídit. Že člověk svým způsobem může svůj osud ovlivnit.

 

Vizitka

Na svět přivedla dvě dcery – Kačenku a Barunku

Absolvovala ekonomickou školu

Více než jednou se vdala

Již řadu let pracuje pro jednu softwarovou firmu a zajišťuje po provozní stránce její chod

Nesmí potkat opuštěné zvíře, protože se v tu ránu stane dalším členem domácnosti

Po nocích provozuje hrátky s počítačem. Výsledkem jsou její knížky a také povídky, články a reportáže pro různé časopisy.

Do časopisů píše pod zkratkou EBRA.